Ve 13. a 14. století představovalo litevské velkoknížectví jedno z nejvýraznějších evropských politických mocností. Litevská knížata si uvědomovala význam zapojení svého území do evropských politických struktur, které bylo umožněno přijetím křesťanství. Význam litevského velkoknížectví však knížatům umožňoval svobodně se rozhodnout mezi západní a východní křesťanskou tradicí. Vliv a svár obou silných myšlenkových tradic na tomto území je reprezentován předními uměleckými díly této doby.