První polovina 17. století. Národní galerie v Praze
Vznik tohoto zobrazení Bohorodičky souvisí s událostmi ze života významného představitele křesťanské teologie sv. Jana z Damašku. V době vzniku ikonoboreckého hnutí za vlády císaře lva III. Isaurského napsal Jan tři obsáhlé traktáty bránící uctívání ikon a poslal je císaři. Rozhněvaný císař nemohl potrestat Jana přímo, protože nebyl jeho poddaným, Jan žil v Damašku a byl vysokým úředníkem na dvoře tamějšího chalífy. Císař proto nechal napsat Janovým jménem dopis, v němž mu Jan nabízel pomoc při dobývání Sýrie a poslal ho se svojí odpovědí chalífovi. Chalífa zbavil Jana úřadu a nechal jej potrestat useknutím zápěstí pravé ruky. Po nějaké době dostal Jan svoje zápěstí zpět, přiložil ho k ruce a začal se modlit před ikonou Bohorodičky. Zápěstí zázrakem přirostlo zpět k ruce a Jan mohl opět psát. Na poděkování nechal k ikoně přiložit ruku vyrobenou ze stříbra. Třetí ruka se začala malovat na ikoně, která se tak začala nazývat "Trojručice".
Ikonograficky je tato ikona typem zobrazení Bohorodičky hodigitria. Kristus sedí na ruce Bohorodičky, pravicí žehná a v levici drží svitek případně knihu. Ikona symbolicky vyjadřuje příchod „nebeského vládce a soudce“ na zemi a jeho uctívání.