Jezdecká pavézka s postavou sv. Jiří
Polovina 15. století. Muzeum města Brna.
Sv. Jiří patří k nejuctívanějším svatým v celém křesťanském světě. Jeho život dokumentují pouze legendy, absence spolehlivých dat o jeho životě a působení vedou k tomu, že někdy bývá považován za mytologickou postavu. Pocházel ze zámožné a urozené rodiny z Kappadokie (dnešní východní Turecko), jeho otec byl římským vojákem a důstojníkem a stejnou kariéru vybral i pro svého syna. Jiří se pro svoje schopnosti stal jedním z velitelů osobní gardy císaře Diokleciána (vládl v l. 284-305). Zemi v té době trápil drak, jemuž měly být přiváděny za oběť vylosované děti. Vládce slíbil dát i svoji dceru Alkyonu, až na ni přijde řada. Princeznu, jež se k drakovi vydala oblečená jako nevěsta, zachránil Jiří. Zraněného draka přivedl před vystrašené lidi a slíbil, že ho zabije, když se nechají pokřtít. Po jejich souhlasu draka zabil, pokřtít se nechalo 15 tisíc lidí. Jako vysoký vojenský důstojník se odmítl účastnit posledního velkého pronásledování křesťanů a prozradil, že je sám křesťanem. Byl zatčen a podroben velmi krutému mučení, které přestál bez zranění. Jeho statečnost měla přimět císařovnu k tomu, aby se nechala také pokřtít. Spolu s Jiřím byla sťata před branou města.
Už v 6. století jsou doložena dvě základní ikonografická zobrazení světce. Je zobrazován v podobě mučedníka oděného v plášti a s křížem v ruce a v podobě vojáka oděného v brnění a ozbrojeného mečem, kopím a štítem. Vojenské úspěchy byzantských císařů, jejichž byl patronem, z něho učinily už na přelomu 5. a 6. století jednoho z nejuctívanějších světců. Objevoval se na pečetích, za vlády komnenovské dynastie také na mincích. Jako drakobijec byl v byzantském prostředí zobrazován jen zřídka. Tento námět se častěji vyskytoval v oblastech, kde byla kultura bližší lidovým vrstvám, např. v Malé Asii a jižní Itálii. V 5. století byl uctíván i v západní části římské říše. Příběh o Jiřím drakobijci zprostředkovali západoevropskému prostředí křižáci. V západní Evropě byl ve středověku uctíván jako symbol rytířskosti, nikoliv pro svoje mučednictví. Na Rusi se od konce 15. století objevuje na pečetích tamějších velkoknížat a posléze carů.
Je patronem mnoha zemí (Angli, Gruzie, Rusko) a řady lidských činností.