Jantar
Jednou ze základních surovin, která byla žádaná po celé Evropě z Pobaltí, byl pochopitelně jantar. Ten byl obchodován jak v surovém stavu tak zpracováván rozličnými způsoby, nejčastěji do podoby šperků či jiných ozdob.
Jantar je tvrdá, lehká a křehká látka. Jde o fosilizovanou pryskyřici některých stromů starou 25 až 40 milionů let, uloženou v nepravidelných vrstvách třetihorních písků a jílovitých břidlic. Stromy produkují pryskyřici jako ochranu proti nemocem a napadení hmyzem. Pryskyřice ztvrdla ve vlhkých sedimentech (jako je jíl a písek), které se vytvářely na dně lagun nebo v deltách řek a uchovala se v zemské kůře po tisíce let.
Baltský jantar představuje neznámější typ mineralizované pryskyřice s vyšším až 8 % podílem kyseliny jantarové, jehož největší naleziště se nachází v Baltském regionu, ale také v Polsku a Rusku. Proces tvorby baltského jantaru je datován v eocénu, tedy přibližně do období před 44 miliónů let. Odhaduje se, že z třetihorních lesů vzniklo kolem jednoho sta tisíc tun jantaru. Od poloviny 19. století existovala představa, že pryskyřici, jež dávala vzniknout jantaru, produkoval pouze jehličnatý strom Pinites succinifer. Výzkum z osmdesátých let 20. století ukázal, že se na její tvorbě podílelo více dřevin. První zmínky o sběru jantaru pochází právě z oblasti Baltského moře. Nejstarší, člověkem zpracovaný kus jantaru pochází z období před 30 tisíci lety a byl nalezen v Hannoveru.
Nálezy jantarů pocházejí z území středověké Rigy, Lotyšsko.